Moje žena nemá čtečku. Říká mi, že to není pro ni. Má ráda, když si může knihu vzít do rukou, cítit její vůni, obracet stránky a slyšet jejich jemné šustění. Já sám čtečku mám – je praktická, snadno přenosná, vejde se do ní spousta knih. Ale i tak se stále vracím k papírovým knihám.

Možná je to nostalgie. Možná zvyk. A možná má moje žena pravdu – možná má tištěná kniha něco, co digitální nikdy nenahradí.

Často slyšíme: „Papírová kniha je lepší.“ Ale je to jen romantická představa, nebo má věda v rukou důkazy, že čtení klasických knih má hlubší smysl?

Podívejme se na to blíže.

 

Digitální čtení: Efektivita nebo povrchnost?

Elektronická čtečka má své výhody – je lehčí, přenosná, praktická. Můžeme si zvětšit písmo, číst v noci, mít stovky knih v kapse. To je fajn. Jenže… co když čtení není jen o obsahu, ale i o prožitku?

Výzkumy naznačují, že při čtení na obrazovce lidský mozek vnímá text jinak. Často jen skenujeme, přeskakujeme, rychle procházíme informace. Naopak tištěná kniha nás nutí zpomalit, soustředit se, vnímat detaily. Není to jen o tom, co čteme, ale jak čteme.

Maryanne Wolfová v knize Čtenáři, vrať se upozorňuje: „Čtecí dráha se formuje a vyvíjí díky přírodním i environmentálním faktorům včetně média, pomocí kterého lidé získávají a dále rozvíjejí svoji schopnost číst. Každé čtecí médium zvýhodňuje určité kognitivní procesy před jinými.“ Wolfová dále varuje, že digitální média mohou omezit rozvoj pomalejších kognitivních procesů, jako je kritické myšlení, sebereflexe, představivost či empatie.

„Schopnost mozku číst je náš kanárek v hlavě. Byli bychom naprostí blázni, kdybychom ignorovali vše, co nás může naučit,“ říká Wolfová.

„V naší téměř kompletní transformaci do digitální kultury se měníme způsobem, který jsme nikdy nepředpokládali.“

 

Jak tištěná kniha pomáhá více věcem rozumět?

Papírová kniha má svou fyzickou podobu, která nám pomáhá se v textu lépe orientovat. Držíme ji v rukou, víme, kolik stran nám zbývá, pamatujeme si, kde se co nachází. Tento prostorový kontext nám usnadňuje pochopení vztahů mezi postavami, událostmi i celkovou strukturou příběhu.

Výzkumy poukazují na to, že při čtení tištěných knih si nejen lépe pamatujeme detaily, ale také dokážeme kritičtěji přemýšlet a text hlouběji prožít. Je to způsobeno tím, že fyzická kniha poskytuje našemu mozku prostor pro reflexi a vytváření vlastních asociací.

Spisovatelé Andrew Piper ve své knize Book Was There: Reading in Electronic Times a David Ulin v knize The Lost Art of Reading: Books and Resistance in a Troubled Time souhlasně konstatují, že tištěná kniha nás propojuje s příběhem jinak než digitální text. Je to jako vracet se domů – vstupujeme do světa, který má smysl a řád.

Co si z toho vzít?

Samozřejmě, elektronická čtečka má své místo. Na dovolené, ve vlaku, když už papírové knihy dočteme a nemáme po ruce novou. Je praktická, nenahraditelná v určitých situacích. Ale pokud chceme opravdu prožít příběh, propojit ho se svým vlastním světem a nechat se unést do jeho hloubky, pak je papírová kniha nenahraditelná.

V konečném důsledku jde o to, jak čteme, proč čteme, a co si z četby odnášíme. Volba mezi digitálem a papírem nemusí být buď-anebo. Ideálem může být schopnost se pohybovat mezi těmito dvěma světy a využívat to nejlepší z obou.

Takže až budete příště vybírat, co si přečíst, zkuste to klasicky. Otevřete knihu, ponořte se do řádků, prociťte, jak se stránky pomalu obracejí, a dovolte příběhu, aby vás pohltil.

Protože jedině tak můžeme skutečně vstoupit do příběhu.

 

Použitá literatura:

Andrew Piper: "Book Was There: Reading in Electronic Times"

David L. Ulin: "The Lost Art of Reading: Books and Resistance in a Troubled Time"

Maryanne Wolf: „Reader, Come Home: The Reading Brain in a Digital World"