Blog

Novoroční předsevzetí mají dlouhou historii. Už před tisíci lety si lidé dávali sliby a doufali, že se jim nový rok podaří začít lépe. No a my v tom pokračujeme. Sice už neobětujeme bohům, ale obětujeme třeba členství v posilovně, které po pár týdnech zůstane zapomenuté... stejně jako to loňské. 😊 Proč se většina těchto plánů tak rychle sesype? Řeknu vám tajemství – problém je v tom, jak si je stanovujeme.

Pozitivní přístup místo zákazu

Zapomeňte na „Nebudu jíst sladké“. Vážně, takhle to nefunguje. Řekněte si radši něco jako: „Každý den si dopřeju porci ovoce“. Našemu mozku to zní lépe, má totiž radši, když mu něco slíbíte, než když mu něco zakazujete. Když se zaměříte na to, co chcete dělat, a ne na to, co si nesmíte dovolit, uvidíte, že to půjde snáz.

Jak je to ve škole? Učitelé, místo „Nebudu křičet na děti“, zkuste něco jako: „Každý den si najdu chvíli na pochvalu jednoho žáka.“ A žáci, místo „Nebudu odmlouvat učitelům“, co třeba: „Zkusím každý den dokončit úkol, co mi zadali.“ Pozitivní změna začíná u malých krůčků.

Konkrétní a malé kroky

„Začnu cvičit“ nebo „Budu se víc učit“ – tak tyhle předsevzetí jsou na odpis ještě dřív, než začne únor. Chybí jim konkrétnost. Zkuste tyto cíle rozdělit na menší kousky. Třeba: „Každé úterý a čtvrtek si zacvičím 15 minut doma.“ Nebo: „Každý den si zopakuju jednu stránku z matiky.“ Čím jasnější a menší krok, tím větší šance, že se do něj pustíte.

Ve škole to platí stejně. Kolegové, neplánujte si, že „budete používat tisíce nových metod“. Místo toho si třeba řekněte: „Tento měsíc zkusím v jedné hodině brainstorming.“ A vy, žáci, začněte třeba tím, že si každé ráno uklidíte na stole, a teprve pak se pusťte do dalších zlepšováků.

Návyky místo cílů

Místo velkých a vzdálených cílů zkuste budovat malé návyky. Když si vytvoříte dobrý návyk, začne fungovat automaticky. A ten velký cíl? Ten pak přijde přirozeně sám.

Učitelé, co třeba návyk na konec každé hodiny dát zpětnou vazbu dětem? A žáci, zkuste si zvyknout, že každý den věnujete 10 minut čtení. Tyhle malé věci mají větší sílu, než by se zdálo.

Podpora a sdílení

Podle mých zkušeností hodně pomáhá, když někomu řeknete, co plánujete. Přátelé, rodina nebo kolegové vás podrží a připomenou vám, proč jste vůbec začali. A jestli si najdete parťáka, který v tom pojede s vámi, máte napůl vyhráno. Když se vám nechce dělat dřepy, parťák vás povzbudí.

Ve škole to funguje také. Podělte se o svůj plán s kolegy – „Dneska zkusím metodu čtyř rohů, tak držte palce!“ Žáci, domluvte se s kamarádem, že si budete společně po škole vysvětlovat matiku. Ve dvou se to lépe táhne.

Vděčnost a malé oslavy

Každý úspěch, i ten drobný, stojí za oslavu. Nemusíte pořádat párty za to, že jste si udělali dřepy, ale pochválit se za snahu je důležité. A totéž platí ve škole – učitelé, oceňte sami sebe za každý pokus o novou metodu. A žáci, pochvalte se, když něco zvládnete, i když to je jen drobnost.

Buďte v klidu, když to nepůjde hned

Dobrá zpráva je, že nemusíme být dokonalí superhrdinové. Tohle pravidlo, které nám do vínku dala společnost, rodiče, škola patří do starého železa. Zapomeňte na něj. Nikdo není dokonalý. Budou dny, kdy to prostě nepůjde. A to je úplně v pořádku. Nečekejte na další leden, prostě zkuste začít znovu, kdykoliv budete připraveni.

Co si letos dát cíl, který vás bude bavit? Já mám jasno: budu dělat malé krůčky, které mi budou dávat smysl. A to samé přeju i vám – učitelům, žákům i všem ostatním. Každý den je šance zlepšit něco maličkého. Tak hurá na to, ale nezapomeňte – s radostí, ne pod tlakem!

Tak co, Veru, dá se z toho něco použít?